Zachraňme důchody: Určeme, kde končí solidarita a začíná sobectví

Krize důchodů není natolik akutní, aby si lidé makroekonomické problémy českých penzí okamžitě spojili se svým aktuálním či budoucím důchodem. Podle zprávy společnosti Natixis se mají čeští penzisté v evropském srovnání slušně, nikoli však kvůli výši a udržitelnosti svých penzí, ale kvůli stále relativně levným a přístupným dalším sociálním systémům. Český rovnostářský důchod ale nemůže vydržet pod náporem demografie, kdy se stane definitivně neufinancovatelným. Proto je potřeba zcela změnit filozofii dosavadního zabezpečení na stáří.

• Je třeba systém výrazně zpřehlednit. Lidé vůbec nechápou, jak se stanovuje a vyvíjí jejich budoucí důchod.

• Je třeba systém diverzifikovat. Závislost českého důchodce takřka výhradně na státem vypláceném důchodu z průběžného pilíře je unikátní a nebezpečná.

• Je potřeba výrazně motivovat lidi v důchodovém věku, aby svůj odchod do penze ještě odložili. A to nikoli dramatickým posouváním věku pro odchod do důchodu, ale ekonomickými motivačními nástroji.

Penzijní systém se skládá z těžko pochopitelného mixu základní dávky a jen v menší míře pohyblivé částky, která je tím skutečným „sociálním pojištěním“, tedy důchodovou složkou odpovídající alespoň přibližným způsobem odvedenému pojistnému. Tento propočet je natolik komplikovaný a upravený o redukční hranice, že je prostým výpočtem v hlavě neuchopitelný. Nikdo tak neví, k jakému důchodu směřuje.

Více na Ekonom.cz

Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář